pátek 22. července 2016

Porto


Porto 13.5.-14.5.2016

O Portugalsku jsem před cestou věděla jen to, kde leží, měla povědomí o existenci měst Lisabon, Porto a produkci Portského vína. To není moc. Zamluvila jsem dvě noci v Porto downtown hostel a narychlo našla metro, kterým se tam z letiště dostat. Přilétáme v pátek 13.5. večer a po nekonečném čekání na odjezd přecpaného metra z letiště se za tmy dostaneme na místo. Veškeré plánování a prohlídka Porta na aklimatizaci přijde na řadu v sobotu.

Porto, pohled na Ribeiru


Na pokoji podle batohů s mušlemi identifikujeme dvě poutnice z Rakouska, které se právě vrátily z cesty do Santiaga podél pobřeží a tak se z nich pokoušíme vytáhnout nějaké rady. Angličtinou moc nevládnou, my naopak neumíme téměř nic německy. Dozvídáme se, že vyšly přímo od katedrály a mapky získávaly po cestě. Starší paní je určitě přes 70 a není to její první Camino. Vypadá jako zkušená horalka, představuji si ji jak skáče po Alpách jako kamzík. Mladší nemluví vůbec. Jsou to první poutníci, které potkáváme.


Porto, domy pod katedrálou


Ráno procházíme Porto, kupujeme Credencial del Peregrino v katedrále Sé de Porto a snažíme se aklimatizovat.    V infocentru potkáváme dvě Češky z letadla, které se chystají jít Caminho de Braga.

 

Credencial del Peregrino a Sé de Porto


Porto je krásné město plné kontrastů, žasneme nad honosnými domy a jejich zchátralostí. Jednu chvíli jsme v pulzující nákupní třídě a vzápětí v uličce připomínající slum. Pokocháme se pohledem na Ribeiru u kávy a pastéis de nata, vyšplháme se na vyhlídku nad mostem a pak se vrátíme na hostel zpět k plánování.


Porto, Ponte Luis I a Mosteiro da Serra do Pilar


Duchem už jsem spíš na cestě, na prohlídku Porta se budu muset vrátit jindy, určitě by stálo za to. Vytáhneme každá své připravené informace, tedy spíše jejich nedostatek a nad pseudomapkou vytištěnou narychlo na A4 dáme hlavy dohromady. Máme na společnou cestu 10 dní, M. chce dojít do Santiaga ráno 24.5., den nato odlétá. Vybíráme pobřežní cestu a žijeme v tom, že je to Caminho da Costa.



První šipka, kterou potkáváme v Portu

Aklimatizuje nás teprve podvečerní procházka, město ožívá na odpolední drink, zatímco naše středoevropské žaludky by už večeřely. Jenže najít restauraci, která by podávala jídlo dřív než v 8 se nám nedaří tak dlouho, až 8 skoro je. Budeme si muset zvykat na jiný denní harmonogram. Za odměnu pak v menu dostáváme prý Portugalský oblíbený desert - našlehané žloutky s cukrem. Jen doufám, že se mi druhý den nepřipomene.

Porto, Ponte Luis I, vyhlídka od Mosteiro da Serra do Pilar

Večer Rakušanky vystřídá Kolumbijka s obřím batohem, která má velmi blízký vztah se svým telefonem a díky jet lagu tak jeho display ozařuje pokoj celou noc. Vypráví nám svůj příběh, který je plný zvratů a vášní, jak se na Jihoameričanku sluší. Život v Kolumbii, pak cesta do Londýna kvůli rozvodu se Španělem a na závěr Camino. Další části příběhu už nezvládám vstřebat. Můj život je tak jednoduchý!


Poté do pokoje vstoupí gigantický růžový kufr a za ním dívka z Hongkongu, která by se do kufru vešla dvakrát. Ptá se nás, zda směřujeme do Lisabonu jako ona. Na naši odpověď, že jdeme pěšky do Santiaga vykřikne „wow,cool!“. Každý druhý den stěhuje svůj obří kufr do jiného Evropského města. Střet kultur jak má být!


V tu chvíli to ještě netušíme, ale Camino s námi má jiný záměr a povede nás kudy samo uzná za vhodné. Plánovat jej není třeba ani zběžně na poslední chvíli jako my. Má svůj vlastní plán.