úterý 16. srpna 2016

O Porozumění



„Pro trochu lásky šel bych světa kraj, šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý.“, zní mi na Cestě hlavou útržek jedné české básně a nemůžu si vzpomenout na autora. Jakoby Vrchlický před víc než stoletím pro mě vystihl podstatu Poutnictví. Jdu v barefootech, skoro bosa, oblíbený šátek jsem ztratila už na začátku v Portugalsku. Jdu na Konec Světa. Pro lásku? Spíš pro porozumění.

Porozumění je nakonec to, po čem všichni prahneme. Porozumění našim krokům, cestám a cílům. Porozumění od někoho, kdo pochopí i beze slov, bez vysvětlování. Toužíme po někom, kdo půjde s námi i na Konec Světa. Proč? Protože chápe, že je to pro nás důležité.

Ač jsem na začátku byla odhodlaná jít sama, osud mi přihrál na Cestu M., která mě táhla neviditelným lanem, vždy pár kroků přede mnou, až do cíle, trpělivá ke všem mým bolístkám a nešvarům. Když bylo zle, přidal se Němec, který mě nehmatatelnou silou tlačil po mostě. Nečekaná a příjemná změna oproti běžnému životu, kde se musím tahat i tlačit sama.

Někdo Vás neviditelně táhne, jiný nehmatatelně tlačí, jindy si role prostřídáte. Podstatné je, že jdete stejnou cestou a chápete kroky a cíle druhého.

S velkým Díky všem, kteří mi porozuměli! Někdy to je dost obtížné:)