středa 24. srpna 2016

O Víře



Za celou Cestu se mě téměř nikdo nezeptal na mou víru. Až po návratu se s touto otázkou roztrhl pytel. Obdobně se možná ptáte i Vy. Svatojakubská cesta je přece křesťanskou tradicí.

Vyrostla jsem ve střední Evropě, takže žiji stejně jako Vy v mnoha křesťanských tradicích. Nejsem pokřtěná, nejsem příslušníkem žádné církve a nebyla jsem vychována k víře. Nemám však nastavené rovnítko mezi vírou, církví a náboženstvím. I ve střední Evropě je na výběr v křesťanské tradici z mnoha církví. Kterou si vybrat?

Vybrala jsem si být dobrým člověkem. Na to nepotřebuji volit z církví a náboženství. Respektuji víru a náboženství všech, kteří respektují ostatní. Nemám potřebu dávat ztvárnění své víry jakékoli jméno, ale chcete-li, nazývejte jej Bohem, Vesmírem, Alláhem, Pachamamou, Matkou přírodou či jakkoli jinak.

Považuji víru za soukromou věc, kterou nepotřebuji ventilovat zde ani jinde. Je to soukromý rozhovor mezi mnou a Jím ( nebo Jí?), který není určen pro další uši. Rozhovor, který se na pouti přírodou vede tak nějak snáz.

Věřím ve Svatojakubskou cestu. Někdo jde proto, aby našel nebo upevnil svou víru v Boha. Mně pomohla začít víc věřit lidem. Zaručeně však každému posílí jeho víru v sebe sama.