středa 14. září 2016

Náklady



Ať už jdete z důvodů turistických, duchovních, náboženských nebo sportovních, jednou Vás ta otázka napadne. Co ta sranda bude stát?

Nemá smysl psát zde, kolik jsem utratila celkově já. Každý máme jiné životní potřeby a jiné nároky.
Stručný přehled ale uvést můžu, každý ať si z něj vybere.

Doprava:

Let do Porta z Prahy v turistické sezóně je s ČSA přímý, trvá kolem 3 hodin  a dá se pořídit cca za 2500,-Kč.
Zpět můžete letět také tak, což znamená dopravit se ze Santiaga do Porta autobusem nebo vlakem, oboje kolem 4 hodin za 20-50e.
Nebo můžete letět přímo ze Santiaga de Compostela s přestupem, možností je spousta, např. přes Madrid, Barcelonu, ale i Londýn nebo Paříž.

Já letěla přes Barcelonu a zdržela se tam čtyři dny. Let Santiago- Barcelona mě stál 1236,-Kč a Barcelona – Praha 2733,-Kč.

Pro vyhledávání letenek jsem používala web www.skyscanner.com

Doprava autobusem ze Santiaga na letiště je za 3e, do Cee mě stála dvou hodinová jízda 12,15e.
Přesun 15km vlakem v Portugalsku nás stál 1,65e na osobu.


Ubytování:

Jako poutník s credencialem můžete nocovat v albergue municipal (obecní ubytovna) za předpokladu, že jdete pěšky, jedete na kole, na koni nebo jdete pěšky s podporou vozidla a zároveň máte za den alespoň dvě razítka. Ne vždy je bylo možné získat, podstatné však bylo prokázat, že jdete pěšky (vzhled a puchýře mluví za vše).

Ceny za albergue jsou uvedeny zde v seznamu těch, které jsme využily.

V Portugalsku zřizuje albergue municipal Červený kříž a často jsou „donativo“, tzn. za dobrovolný příspěvek. Placené jsou za 5-6e.

Ve Španělsku jsme využily nejen albergue municipal, ale i několik soukromých.
Cena za municipal je většinou 6e, za soukromé 10-12e.

Ve velkých městech, jako Porto a Santiago jsme využily hostely, kde byla cena 14,5e (Porto) – 19e (Santiago).

Jídlo:

Co se jídla týče, máte několik možností.
Nakoupit si zásoby a tahat je dennodenně na zádech s sebou. Vařit si můžete v kuchyňkách v albergue, ale u nás tak obvyklá varná konvice je zde raritou, s tím je třeba počítat.

Druhá možnost je mít drobné zásoby na pár dní, třeba muesli tyčky nebo ovoce, a jinak se stravovat v restauracích. Tuto možnost jsme zvolily my. Snídaně v podobě káva s mlékem (Café con leche) a croissant stála ve Španělsku kolem 2,5-3e. Čerstvě vymačkaná pomerančová šťáva kolem 1,8e. Káva samotná 1-1,2e. Portugalsko bylo v tomto ohledu až o 50% levnější, káva za 0,6e.
Před den jsme jídlo řešily lehkým obědem ve formě bocadillo (sendvič nebo spíš bageta, prostě bílý chléb naplněný něčím dle vašeho výběru). Ceny byly dle náplně, kolem 2-3e.

Na večeři jsme se snažily využívat poutnických menu (menu del peregrino / pilgrim menu), které Vám dává na výběr z několika předkrmů, hlavních jídel, často nabízí desert nebo kávu, pití a někdy i víno.
Ceny se lišily od 8 do 12e, standart kolem 10e. Za tu cenu ochutnáte místní speciality, hlavně dary moře stojí za to, a najíte se po celém dnu až k prasknutí.

Obecně platí, že i v nejzapadlejším zaplivaném baru na vesnici mají obří presovač a dostanete výbornou kávu. Čím hůř podnik vypadá, tím lepší je obsluha a naopak. Navíc si nepřipadáte ve svém stavu nepatřičně v nóbl podniku:) Jen se nenechte zmást tím, že nikde předem neuvádějí ceny a téměř nikde nepotkáte jídelní lístek nebo něco, z čeho byste si vybírali (kromě servírovaných večeří).

Za den tedy můžete celkově utratit něco mezi 20 - 30e, pokud se stravujete v místních restauracích.
Pokud nosíte zásoby na zádech, tak asi kolem 12 - 20e, ale to opět závisí na Vašich nárocích.
Moc jiných nákladů jako poutník většinou nemáte. Credencial stál 1,5e.
Případně koupíte nějaký ten dárek. Pro zajímavost pohled mě stál 0,5e za kus a známka do ČR za 1,15e.

Nakonec paradox, který byl pro mě opět jedním velkým poučením. Na cestě jsem si šetřila peníze tak, aby mi něco zbylo na pár dní v Barceloně. Nebyla to nutnost, jako každý novodobý poutník jsem měla v záloze v kapse kartu, ze které bych peníze vybrala. Ale nechtěla jsem příliš rozhazovat, protože to není mým zvykem a navíc jsem věděla, že tu rezervu na poslední dny mám i v hotovosti.

Ze začátku máte trochu obavy, abyste o své cennosti během cesty nepřišli, ale postupem času si uvědomíte, že mezi místními je Poutník celkem považovanou osobou a ne někým, kdo je určen k okradení. A v albergue mezi ostatními poutníky jsme si všichni celkem rovni, navíc se stále potkáváme a hospitaleiro má naše nacionále. Takže si jako já necháte pátý den svůj mobil klidně celou noc bez dozoru v hromadné koupelně. S touto důvěrou dojdete do Santiaga a množství lidí a žebráků na ulicích Vás začne lehce upozorňovat na to, že je něco jinak.

Když na tomto obláčku důvěry doplujete do Barcelony, sice máte v paměti všechna ta varování o kapsářích, ale snadno se vám stane, že se zapomenete. A tak mě před chrámem Sagrada Família okradla kapsářka léta ohraným trikem o naspořených 100e. Dokonce tak, že jsem si toho v tom okamžiku ani nevšimla. Jen mi po zádech přejel podivný pocit, že něco je špatně. Prázdné peněženky jsem si všimla až za hodnou chvíli.

Nemít za sebou Camino, asi bych měla zkažené všechny dny v Barceloně. Takto to pro mě bylo jen dalším velkým poučením o šetření na nepravé místě v nepravou chvíli. Ta kapsářka holt byla natolik šikovná, že si to zasloužila. Snad je využila dobře. A já si místo plánovaného dárku pro sebe na památku dovezla něco zcela odlišného. Připomínku něčeho, co mi nikdo neukradne.

Nic není v životě zadarmo, ale všechno nejde koupit za peníze.

Žádné komentáře:

Okomentovat