úterý 13. září 2016

O hodnotách


Napadlo Vás někdy zamyslet se nad tím, jakou hodnotu má hodina Vašeho života?

Od doby, kdy jsem na volné noze, se tu hodnotu stále učím určovat a uvědomuji si tu zásadní otázku čím dál častěji. V průběhu posledních pěti let narostla několikanásobně. Stoupla natolik, nakolik si vážím své práce a svého času já. Pokud si svého času a práce nevážíte především vy, nebudou si ji vážit ani ostatní. Předně ji musíte ocenit vy sami.

Tu pracovní hodinu již ocenit umím, ale ty ostatní, ty jsou nedocenitelné.

Jakou hodnotu by měla hodina Vašeho času na tomto místě?
 
Jak už jsem o tom psala v článku O čase. Když jsem vyhlásila 3 týdny volna na Cestu, slyšela jsem ze všech stran o tom, jak se mám, že si to mohu dovolit, vzít si tři týdny dovolenou. Jsem živnostník a pojem dovolená neznám přes 4 roky. Nikdo mi neproplatí ani jediný den volna, natož obvyklé 4-5 týdnů ročně jako u běžných zaměstnaneckých poměrů. Nemám na placenou dovolenou nárok, mohu si naordinovat pouze neplacené volno. Mohu „nepracovat“ jak dlouho budu moci, pokud si na to ve zbývajícím čase vydělám. O to víc si svého času vážím, ať už času na práci nebo času na soukromí. 

Letošní volno jsem vyhlásila po dvou letech, i s tím rizikem, že po návratu nebudu mít práci. Po celkových čtyřech letech, kdy mě doháněly zdravotní problémy a stavy vyčerpání ze střídavých období bez práce a střídavých extrémních návalů zakázek. Začne to nevinně občasnými bolestmi zad, cukáním očních víček, svalů, rozostřeným viděním, pokračuje poruchami spánku a trávení. Pak jednoho dne skončíte v ordinaci lékaře jako troska. Už jsem to nechtěla zažít.

Ty čtyři měsíce od začátku Camina, respektive tři po návratu jsem sršela energií, nápady a radostí, jako nikdy za celý svůj život. A to vázalo další energii, přitahovalo nápady a kumulovalo práci a radost. Poprvé v životě jsem se cítila šťastná. K jakému poznání můžete po 300km dojít!

Jenže neznám rozumnou míru, stále se snažím vyhovět všem a ještě se učím říkat NE, ať v práci nebo soukromí. A tak jsem ve víru energie, přibývajících zakázek a požadavků okolí kradla z víkendů, spánku, volna, až jednoho dne z ničeho nic nepozorovaně přišlo to cukání znovu. A pak ze dne na den přišel pád.

Kromě příčin podobných těm jako jsem zažívala roky předtím, které už dokážu eliminovat, se ukázala i příčina další a tu ještě zpracovat neumím. Já už si hodnotu a směr svého života dokázala uvědomit, ale okolí jakoby se s tím neumělo vyrovnat. Nevím, jak se vypořádat s tím, že moje vzrůstající energie, radost a štěstí jsou pro jiné problémem.

Záda nás někdy bolí, protože neseme na ramenou větší zátěž, než uneseme. Někdy si ji naložíme sami, někdy nám ji naloží okolí, někdy jim to prostě svou neschopností říct NE pomůžeme naložit. 

Jenže vaz to zlomí jenom nám. 

Náš život má takovou hodnotu, jakou mu sami dáme. Pokud si svého života neceníme sami, šeredí s ním i ostatní.

Žádné komentáře:

Okomentovat