pondělí 5. září 2016

O Idealizaci

Než jsem se vydala na Camino, vyslechla jsem si spoustu názorů o tom, jak jsem šílená, jak je to nebezpečné, nebo alespoň nepochopitelné. Od doby, kdy jsem se vrátila, ukázala fotky a začala psát blog, reaguje spousta lidí naopak tím, že by chtěli jít také.

Je snadné odsoudit něco, co neznáme. A ještě snazší si to zidealizovat. Možná fotím pouze krásné momenty, možná to popisuju moc ideálně jako procházku růžovou zahradou. Ale třeba den třináctý je ukázkou toho, že to tak nebylo. Něco prostě krásně nevyfotíte.

Byly dny, kdy jsem silně pochybovala o tom, že dojdu. Noci, kdy jsem nemohla spát bolestí. Momenty, kdy jsem byla zcela ztracená. Chvíle, kdy mě bolel každý krok. Večery, kdy jsem pod matrací pátrala po stopách štěnic. Rána, kdy jsem šla potmě a o hladu několik kilometrů. Místa, kde jsem cítila strach. Okamžiky, kdy mě zcela pohlcovala pochybnost a marnost.

Mozek má tendenci zapomínat, idealizovat si to dobré a v rámci toho potlačovat ty špatné okamžiky, aby se člověk nezbláznil. Nakonec si tak pamatujete především to krásné, co Vás potkalo. Ale jen díky srovnání s tím špatným vidíte to dobré. Samo o sobě ani jedno nemá tu pravou váhu, nemá srovnání.

Cestou z Porta na pláži Matosinhos stojí Obelisk na Praia da Memória. Když k němu směřujete od jihu, majestátně se tyčí v idylickém zátiší květin na písečných dunách, s blankytným nebem a vlnami oceánu tříštícími se o skály na pozadí. Stačí se však pár desítek metrů za ním otočit o 180 stupňů a vidíte zcela odlišný obrázek. Díváte se na stejnou věc, s odstupem několika minut, ale z jiného úhlu, v jiném světle a v jiném kontextu. Za obeliskem se s podobnou majestátností tyčí věže rafinérie.

Porto, Matosinhos, Obelisk na Praia da Memória


Jaký je skutečný obraz toho místa a který z nich si uložíte do paměti víc? Někdo má tendence si to idealizovat a uloží si do paměti první obraz. Jiný odsoudí existenci rafinérie a utkví mu spíš paradox druhého pohledu. Ale ve skutečnosti k tomu místu patří obrazy oba, skládající se v jeden celek.


Porto, Matosinhos, Obelisk na Praia da Memória


Na jakékoli cestě, nejen Svatojakubské, je dobré dívat se před sebe, abychom nešlápli vedle. Podívat se občas za sebe, abychom viděli jakou cestu jsme ušli. A rozhlížet se kolem, abychom viděli i jiné cesty, než jsou ty přímo před námi. Mít kompletní obraz dřív, než něco odsoudíme nebo zidealizujeme.

Žádné komentáře:

Okomentovat