pátek 23. září 2016

O odpuštění



Svatý rok, nebo rok milosrdenství je vyhlašován v křesťanské tradici každých 25let už od roku 1300 a mimořádně i mimo tento termín, jako například letos. Takový rok je dobou odpuštění dluhů a hříchů, viz wikipedie. V letech odpuštění míří na poutní cesty, nejen do Santiaga, mnohem více poutníků než roky jiné. Minimálně z řad těch, kteří náboženství praktikují a tyto posvátné roky pro ně hodně znamenají. Jenže kolik z těch, co náboženství nepraktikují a víru mají skrytou tak nějak i sami před sebou, jde s tou ideou zastrčenou někde hluboko v podvědomí? S očekáváním, že jim bude odpuštěno. Ale kým?

Když o roku odpuštění víte, tak nějak podvědomě se Vám vkrade do hlavy a přemýšlíte o něm po cestě. O tom, komu a co byste měli odpustit Vy. Od koho byste se rádi odpuštění dočkali. Nakonec se ale stejně zarazíte na tom, že abyste došli klidu, musíte odpustit především sami sobě. Přestat se trestat za své nedostatky, za chyby, které jste udělali, i za to, co jste nezvládli udělat. 

 
V životě nejde nic vrátit, udělat krok zpět. Nejde se vrátit na křižovatku a jít jinou cestou, můžete jít jen kupředu. Můžete se sice ohlédnout a na rozdíl od putování po skutečné cestě vidíte i zpět za horizont, vše za ním je však rozmazané. Jsou to Vaše vzpomínky, které si pamatujete tak, jak jste si je do mysli chtěli uložit. Někdy je za horizontem nebe růžovější, někdy černé.

Očekávání přináší ta nejhorší zklamání. Očekáváme něco od sebe, od okolí, od života, od osudu nebo od Boha. A když se naše očekávání nesplní, jsme zklamáni.Očekávat odpuštění z vnější jen za to, že někam dojdeme, třebas ve Svatý rok, značí jen to, že jsme se ještě nepoučili.

Tím, že absolvujeme jakoukoli cestu, i Svatojakubskou, nám pravděpodobně nikdo z vnější neodpustí. Ale začneme být schopni odpouštět, okolí i sami sobě.

Žádné komentáře:

Okomentovat