pondělí 26. září 2016

O Průvodcích podruhé



Na Svatojakubské cestě jsme potkali mnoho Poutníků, které inspirovala kniha Poutník, Mágův deník, ve které popisuje Paul Coelho své putování. Kniha, o jejíž existenci jsem měla povědomí, ale před cestou jsem ji nečetla. Jednak jsem před 15 lety od něj četla jiné dílo a jeho jazyk mi nebyl zcela srozumitelným, jednak jsem po rozhodnutí vyrazit na své Camino přestala číst a sledovat cizí vyprávění. Asi proto, abych si ho v hlavě předem nezobrazovala a nevytvářela nějaká další očekávání, než jsem dosud měla.

Jak mi trefně řekla jedna Rakušanka, když jsem se jí ptala, co ji inspirovalo, zda něco četla nebo viděla nějaký film o Svatojakubské cestě: „Ne, nezajímá mě cizí Camino, zajímá mě to mé.“ Neměla zkreslený pohled ani vytvořená očekávání jiným příběhem. Pro mě už bylo pozdě, už jsem toho četla a viděla dost, ještě předtím, než jsem se rozhodla. Přestávka mezi Rozhodnutím a Cestou už to nezachránila. Už jsem měla zkreslený pohled a vytvořená očekávání.



 
Přesto jsem dva měsíce po návratu usoudila, že už by to zase šlo a zapsala jsem se na čekací listinu v knihovně. Jaké bylo mé překvapení, když jsem pak knihu četla a narážela na to, co jsem sama nedávno napsala. Jak intuitivně jsem psala Poutník, Cesta, Tradice nebo Průvodce s velkými písmeny, stejně jako Coelho, aniž bych četla jeho knihu. Možná proto, že v češtině neexistují členy, kterými by se dal na nějaké slovo důraz. Možná proto, že jsem se začala nedávno učit Němčinu, která má podstatná jména s velkými písmeny. Nejde ale ani tak o velká písmena, jako o podstatu vyprávění. 

Když jsem psala na začátku svého blogu O Průvodcích, ani jsem netušila, jakou další symboliku to v sobě má. Sic jsem označila všechny, které jsem potkala, za své Průvodce. Ale až v okamžiku, kdy jsem se rozhodla jít Camino podruhé, tentokrát s dalšími Poutníky začátečníky, došlo mi to. Tak, jako pro mě byla nejdůležitějším Průvodcem M., která šla podruhé, i já nyní budu ve stejné pozici. Snad se jí zhostím dobře. Jednou jste tím, kdo je prováděn, podruhé jste Průvodcem.

Ať už jste na Svatojakubské Cestě nebo jinde, není průvodce jako Průvodce.
S díky všem, kteří mi byli Průvodci na mé Cestě. A s díky předem těm, kteří mě nechají být svým Průvodcem. Určitě mě to naučí něčemu dalšímu, co se mi na Cestě i v životě bude hodit.

Žádné komentáře:

Okomentovat