pátek 23. prosince 2016

Camino říjen _ den sedmý

10.10.2016

Armenteira - Vilanova de Arousa




Albergue opouštíme až před devátou, ikdyž pravidlo zní do 8. Našemu souputníkovi se udělalo zle, ale pořídíme mu tu na sestup alespoň apartní bambusovou hůl. Ve vsi není kde posnídat ani nakoupit, proto albergue nabízí čaj, instantní kávu a nějaké balené mufiny za dobrovolný příspěvek ke snídani.


10.10.2016_Ruta da pedra e da Aqua



Prvních 5 kilometrů pokračuje včerejší sestup, dnes po stezce zvané „Ruta da pedra e da Aqua“ – cesta kamene a vody. Lesní stezka vede kolem potoka a archaických zbytků kamenných mlýnů a náhonů. Zkoumáme, kocháme se a vzhledem ke stavu posádky nikam nespěcháme. Dávno nás všichni předešli a jdeme sami.


10.10.2016_Ruta da pedra e da Aqua


Ke konci se již těšíme na první ranní kávu. V Taberna Os Castaños ji pak plynule spojíme se svačinoobědem a užíváme si krásného dne. Cesta pokračuje podél řeky Umia, prohlížíme si vodní ptactvo, rozlehlé vinice i keře bobkového listu. V půlce nás předběhne Španěl, který jakoby šel na krátkou vycházku nebo spíš ze vsi do vsi. Na sobě tričko a kraťasy, přes jedno rameno malý vak. Ani mě nenapadne, že by mohl být poutníkem.



10.10.2016_Ruta da pedra e da Aqua_ stíny poutníků


Párkrát stavíme kvůli tomu či onomu a když dojdeme do další vsi, s hrůzou zjistíme, že podle ukazatele máme za sebou teprve polovinu dnešní cesty. Jenže jsou 4 hodiny odpoledne a v říjnu se stmívá kolem osmé.


10.10.2016_Ruta da pedra e da Aqua



Poté se naše ležérní procházka změní v ostrý pochod. V hlavě počítám jak je to vůbec možné jít tak pomalu a zda máme šanci dojít dnes za světla. Když začne být ve vzduchu cítit oceán, lehce mě opouští panika.

10.10.2016_Ruta da Umbria



Jenže jak se němu blížíme, je to jako bychom přicházeli do Rákosníčkovy země. Mlha před námi je najednou i kolem nás, k tomu zápach, a jako vždy touto dobou nikde ani živáčka. Depresivnější příchod do cíle si představit snad ani nejde. Oceán při odlivu za sebou nechává stovky metrů bahna, zápachu a kouřící komín nedaleké továrny tomu nepřidá. Jdeme podél toho, co obvykle bývá pobřežím a nejednou se z mlhy vynoří silueta mostu. Zaraduji se, protože jsem ráno v albergue na mapce zahlédla výřez, kde je ta příští – přesně vedle mostu. Brzo se však ukáže, že vedle tohoto nikoli.


10.10.2016_Vilanova de Arousa



Přicházíme ke kempu se soukromou ubytovnou, ale nikde nikdo. Pláž po sezóně je pustá, vše zavřené, jako po vymření. Poslední kilometr se tentokrát zdá snad čtyřnásobným. Jdu v čele a vyhlížím nějaké znamení nebo někoho, koho bych se zeptala. Až nakonec narazíme na ukazatel před lávkou pro pěší, kudy k albergue a kudy k lodi.


10.10.2016_Vilanova de Arousa


Ubytovna je ve velké moderní sportovní hale. Ve dveřích se srazím s Němcem a Australanem, kteří jsou pobaveni tím, jak pozdě jsme přišli. Uvnitř je stejných pár poutníků jako včera, jen jeden navíc, ten co nás předběhl. Spí v tom, v čem přišel, nic víc nemá. Jen obří display jeho mobilu září dlouho do noci. Hospitaleiro nám rovnou prodává lístky na loď, provází albergue a nakonec u pc ukazuje vše potřebné, včetně menu, které nabízí místní restaurace. Vydáme se tam a užíváme si plné mísy mušlí. Dnešní den byl náročnější než jsme čekali.


Albergue Vilanova de Arousa
municipal, 6e, cca 24 míst
mapa

Žádné komentáře:

Okomentovat