středa 21. prosince 2016

Camino říjen _ den šestý

9.10.2016   
Pontevedra - Armenteira

Z Pontevedra odcházíme stejně jako v květnu v neděli a proto posnídáme v nádražním baru. Město se probouzí za asistence úklidových čet na náměstí. Místo, kde se dělí Camino Portugués a Variante Espiritual je zde  , cca 5 km za albergue Pontevedra. Než tam dojdeme, jdou za námi doslova davy. Posledních 100km před Santiagem jsou zástupy poutníků včetně organizovaných skupin, které jdou nalehko a tranzit jim převáží věci od jedné ubytovny k další. Je to skoro jako branný závod.

9.10.2016_místo, kde se za Pontevedra dělí Camino Portugués a Variante Espiritual

Jakmile však odbočíme na Variante Espiritual, jdeme zase sami a dalšího poutníky toho dne potkáváme až po 15km. Informace o Variante Espiritual včetně mapek jsou k dostání v albergue neb info centru Pontevedra. Poprvé jsem o ní slyšela od Američanů v květnu a ti mi ji vřele doporučili. Ačkoli ji někdo považuje za netradiční camino s čistě komerčním nebo turistickým účelem, nic z toho nepociťujeme. Naopak. Je tu po rušných úsecích opět klid, krásná cesta přírodou a výhledy do krajiny.

9.10.2016_začátek Variante Espiritual



Dle ukazatele nás dnes čeká celkem 22km do vsi Armenteira s dvojím stoupáním a zastávkou u kláštera v Poio a v rybářské vsi Combarro. Druhé převýšení vypadá dle výškového profilu hrozivě.


9.10.2016_den šestý_značení Variante Espiritual












První kilometry jsou však velmi malebné přes vinice a vsi, kolem kostelíku, který nás už z dálky vítá zvonkohrou. Značení je tu na dřevěných cedulkách se žlutou šipkou a svatojakubskou mušlí a mečem.

9.10.2016_den šestý_značení Variante Espiritual



Do vesnice Poio ke klášteru Parroquia San Xoán de Poio přicházíme těsně před polednem. Je tu rušno, ale i přesto ve stínu stromů mezi svátečně oblečenými návštěvníky posvačíme. Začínám si uvědomovat, že dnes trpím lenorou. Jde se mi těžko. Nic mě zásadně nebolí, ale prostě se mi jen nechce. Hlava ví, že nás čeká velké stoupání a vytváří si předem blok. A když se nechce, je to horší, než když se nemůže.


9.10.2016_Parroquia San Xoán de Poio

Bojuju s tím vnitřně až do rybářské vesnice Combarro, kde doufám v nakopnutí kávou. Jenže pauza se nám natáhne, jakobychom s tím bojovali všichni a oddalovali ten kopec, co už před sebou vidíme. Ani si pořádně neprohlédneme celou tu malebnou vísku.



9.10.2016_vesnice Combarro

Stoupání z rybářské vesnice Combarro je velmi příkré, výškový profil na ukazatelích nelhal. Jenže se ukazuje, že v mé hlavě byl díky tomu výškovému profilu na mapě ještě prudší a vetší než ve skutečnosti. Nahoru to jde mnohem snáž, než jsem čekala. Snad tím odhodláním, aby to už bylo za námi.


9.10.2016_stoupání z vesnice Combarro



Za slabou třičtvrtěhodinu jsme na kopci a odměněni výhledem na místa, kterými jsme šli. Pak už jen lehká hřebenovka lesními cestami a klesání k Armenteria. To se vynoří z lesa přímo pohádkově, babička v šátku pase ovce, kamenným korytem vede voda z potoka ke klášteru. Šipky jsou tu dvojí, přímo ke klášteru nebo do vsi oklikou. Trochu nás mate obří ubytovna, ale není to municipal. Tam nás nakonec naměrují z baru, což je v Galícii nejlepší info centrum.


9.10.2016_výhled na Ría de Pontevedra


V klášteře je možné nahlédnout do rajského dvora a do kaple, ale jeptiška v klášterním obchodě nic o razítkách do crendciálu neví. Je neděle, a zřejmě nějaký významný den, do kláštěra proudí i pozdě odpoledne svátečně oděné davy. Připadáme si nepatřičně, zaprášení z lesní cesty až za ušima.
V albergue není hospitaleiro, ale jsou tu dva Němci, Australan a Ir.  Maličká ubytovna s nešikovně řešenými sprchami se prý málokdy naplní, ani v sezóně tu není rušno.


9.10.2016_Monasterio Armenteira


Albergue Armenteira
municipal, 6e, 20 míst
mapa

Žádné komentáře:

Okomentovat