pátek 30. prosince 2016

Camino říjen_den devátý



12.10.2016
Teo - Santiago de Compostela
Teo opouštíme zase za tmy, ikdyž tentokrát o tři hodiny později než v květnu. Je před osmou ranní a teprve se rozednívá. Šumění potoka a stromů opět dává dojem, že lehké mrholení je silným deštěm. V květnu jsme odcházeli v 5.45 jako první, dnes jsme mezi posledními. S čelovkou na hlavě hledám šipky, ale siluety už jsou přeci jen znatelnější. Konečně pořádně vidím, kudy jsme tenkrát šli. Bez snídaně upínáme své naděje na 5km vzdálený bar, dle ukazatele. Ten se však před kruhovým objezdem v O Milladoiro ukáže být zavřeným obytným přívěsem. 
12.10.2016 příchod do Santiaga de Compostela

Rozednilo se a tak tentokrát nepřehlédnu šipku. V květnu jsme si blouděním cestu spíš nepatrně zkrátili. Začíná pršet, po hodině a půl tak konečně zalezeme do prvního otevřeného baru na snídani. Počasí jakoby vědělo, do hodiny je modré nebe a provází nás až ke katedrále. 
12.10.2016 příchod do Santiaga de Compostela

Cesta se nám vleče, jako bychom tentokrát zpomalovali, zatímco poprvé jsem zrychlovala. Vlivem počínající nemoci našeho souputníka jsou poslední tři kilometry při průchodu Santiagem utrpením. Už víme, že tam nedojdeme ani do poledne. Před nemocnicí, kde se šipky různí, zkouším tentokrát zahnout doprava a ukazuje se, že je do delší trasa s dalšími odbočkami. Santiagem jich na konci Portugalské cesty vede několik. Všechny ale vedou tam, kam mají.  
12.10.2016 Santiago de Compostela

 U parku Alameda už se snažím zrychlit, abychom se snáze prodrali davem. V duchu znovu děkuji M. za její květnový nápad jít brzo ráno. Příchod probouzejícím se městem na liduprázdné náměstí byl nezapomenutelným zážitkem. Nesrovnatelně impozantnější než po poledni v davu. Cestou poslední den mám možnost bilancovat a srovnávat. Už vím kudy a kam jdu, až na dvě drobné odbočky jdu stejnou trasou jako v květnu. Je to čistě mechanická záležitost těla a mysl má prostor pro přemýšlení. 
12.10.2016 Santiago de Compostela

Nelze srovnávat ve všem, ale určitě bych znovu radši přišla do Santiaga za rozednění, kdy je Praza do Obradoiro liduprázdné. Znovu bych radši šla v květnu, hlavně kvůli délce dne. Dalším Poutníkům bych určitě doporučila trasu z Porta po pobřeží po Senda Orla litoral s přejezdem trajektem mezi Caminha a A Guarda, a odbočkou na Variante Espirituel za Pontevedra.
12.10.2016 Santiago de Compostela
Jenže síla prvního Camina je nezapomenutelná a nesrovnatelná. Druhé už je o dost odlišné. Ale opět je to o bolesti, překonávání se, nových zkušenostech. Ikdyž vyzkouším nové postupy na péči o puchýře, opět se nějaký vynoří. Tentokrát aplikuji postup francouzské sestřičky s injekční stříkačkou a musím jí dát za pravdu, že je zatím nejlepší. Ještě několik cest, rad a pokusů a vychytám to:)
12.10.2016 Santiago de Compostela

V čem byly obě cesty podobné byly fáze mého přístupu. Od prvotního nadšení a očekávání, po stav beznadějného kladení si otázky „Proč já to vlastně dělám?“, připomenutí  „Rychle jsem zapomněla, jak to bolí!“, přes konstatování, že už je to naposled, co sem jdu, až po závěrečnou fázi vymýšlení, kudy a kdy by to ještě šlo.  

Ještě jsem se ani nevrátila domů, a už se mi v hlavě rodily nápady na další Camino. Počínaje nabídkou na společnou cestu ze Saint Jean nebo z Lisabonu, až po tu nejodvážnější ze všech, jít z domu. Ne naráz, ale na etapy. Semínko, které mi do hlavy zasadil komentář pod mým článkem O vývoji myšlenek jedné Poutnice začátečnice, začalo klíčit,  a po vyprávění od jeho autorky na listopadovém Setkání Poutníků od spolku Ultreia zdárně roste. Potřeba dlouhodobého plánu je něco, co ho živí. Potřeba snít, někam dlouhodobě směřovat a překovávat své limity.
Nakonec je to odpovědí, kterou mnozí na Cestě hledají. Odpovědí i na otázku, která se jim po návratu v rozčarování, že jim něco i přesto chybí, opětovně dere do hlavy. Tak dlouho, že chodí Camino opakovaně. Dokud si neuvědomí, že jde o ten proces Cesty a o to vytyčení Cíle.  
Najít si své vlastní Santiago v každém dni. Vědět, kam směřujeme, nenechat se odradit překážkami a užít si každý krok Cesty. Kamkoli.

2 komentáře:

  1. Dobrý den Barboro, mohla byste prosím podrobněji popsat tu metodu francouzské sestřičky s injekční stříkačkou? Chystám se na camino a toto mi přijde jako zajímavá informace :-) Speedy

    OdpovědětVymazat
  2. Vyslechla jsem spoustu rad jak na puchýře a vybrala tuto,ikdyž jsem při první zmínce měla trochu husí kůži:) Francouzská sestřička to řešila tak,že injekční stříkačkou vytáhla všechnu tekutinu z puchýře (jde to vytáhnout odevšad bez problémů,lepší než propíchnutí nebo visející niť). Pak tam naopak napustila desinfekci a zase vytáhla a přelepila náplastí.
    Já na desinfekci neměla odvahu, vytáhla jsem vždy tekutinu,většinou po chůzi a do rána se puchýř rapidně zlepšil,vyschl a přisál se.Jen jsem přelepila a pokud se při chůzi zhoršil,zase jsem to opakovala.Malé byly zhojené téměř nez zaznamenání, jeden průměru 4cm se podařilo podchytit včas a taky se zahojil. Jen je třeba udržovat jehlu a stříkačku čistou,ať se tam nevnese zbytečně nějaká infekce.
    Buen Camino!

    OdpovědětVymazat