úterý 20. prosince 2016

O procházení projdutých cest



Měla jsem trochu obavu, jaké to bude, jít za stejným cílem a stejnou cestou. Z plánovaných 175km na říjen mělo být 45 shodných s květnovou cestou. Úsek dvaceti km mezi Redondela a Pontevedra a posledních 25km z Pontecesures do Santiaga. Sice jen dílčí část, ale přesto to byly téměř dva dny na stejné cestě.
Podruhé nevstoupíte do stejné řeky, ani neprojdete stejnou cestou. Ikdyž jdete stejnou trasou v rozmezí pouhých 5 měsíců, změní se cesta a změníte se vy. Jednou někudy jít ještě neznamená, že tu cestu znáte. Naopak je to příležitost poznat ji lépe. Vidět to, co jste poprvé přehlédli. Vidět ji v jiném světle, doslova už jen proto, že jdete v jiné roční období. Jinak ji cítit, protože jste na cestě jiný počet dnů. Více se soustředit na cestu, protože v jejím cíli už jste byli.
Je zajímavé, nakolik se Vám při pěší pouti zaryje do paměti tolik detailů. A přesto zjistíte, že jste neviděli zdaleka vše. Když se za Redondela náhodou při krátké pauze otočím, vidím most Puente de Rande v celé jeho kráse jako na dlani.Ten, který jsme v květnu tolik chtěly vidět. Byl tam, celou tu dobu, jenže my šly s očima upřenýma před sebe a kolem sebe. Neotočily jsme se. Někdy máte to, po čem prahnete, přímo u nosu, jen ten nos neotočíte správným směrem:) 
Psala jsem o tom už v článku O Idealizaci, ještě před říjnovou cestou. A najednou je to tu znovu potvrzeno. Na jakékoli cestě, i v životě je dobré dívat se před sebe, abychom nešlápli vedle. Podívat se občas za sebe, abychom viděli jakou cestu jsme ušli. A rozhlížet se kolem, abychom viděli i jiné cesty, než jsou ty přímo před námi. Mít kompletní obraz.
Protože to, co na své Cestě hledáme, nemusí být vždy před námi nebo v našem zorném poli.

Žádné komentáře:

Okomentovat