neděle 11. prosince 2016

O Samostatnosti



Na cestě mezi O Freixo a Redondela hodně přemýšlím o samostatnosti. V hlavě mi utkvěly z dětství dvě rady, kterými se řídím. „Nejlepší pomoc najdeš na konci své vlastní ruky“ a „Musíš se o sebe umět postarat sama, nikdo to za tebe neudělá“. Jakoby předvídaly přítomnost.
Naučila jsem se samostatnosti celkem snadno, ale stal se ze mě sólový hráč. Ve všech ohledech, v osobním životě, v práci. Hraju sama za sebe ne proto, že bych nechtěla hrát v týmu, ale protože ten tým nemám. A čím déle to trvá, tím víc se obávám své neschopnosti týmové hry.
Je však samostatnost příčinou nebo důsledkem toho, že funguju sama za sebe? Nebo jen jedno podporuje druhé a motám se v bludném kruhu? Vždycky jsem samostatnost považovala za ctnost, ale s postupem času zjišťuji, že pro mnohé může být iritující a hraničící se sobeckostí.
Není to o tom, že bych nikoho dalšího nechtěla do života zahrnout. Nejsem zvyklá žádat o pomoc, protože by mi většinou byla odpovědí sotva ozvěna. A tak si musím poradit sama. V okamžicích, kdy by třeba někdo na pomoc i byl, nechci ho obtěžovat.
Když jsme v květnu putovaly s M., byly jsme samostatné obě. Každá s nás se uměla postarat o sebe i své věci. To však neznamenalo, že bychom byly v nějakém ohledu sobecké. Při druhém putování si všímám, že mí souputníci fungují trochu jinak, snad tím, že jsou pár. Mají tendenci mi s něčím pomáhat, ačkoli o to nežádám. A jakoby mé samostatné chování přestávalo být ctností, ale začínalo být něčím, co mě odděluje.
A tak se učím, že na světě nejsou jen mé ruce. Že mi někdy může pomoc ruka cizí. Je to nezvyk, protože vím, že tu vodu nebo jinou věc z batohu bych si podala sama. Znamenalo by to sice sundat a naložit ho, ale nebylo by to zdržením. Učím se požádat o pomoc, ne ani tak pro zjednodušení mého života, jako pro to, abych nebyla solitér. Stále s obavou, co když si na cizí pomoc snadno zvyknu a po návratu mi bude chybět.
To, že kráčíte po své Cestě sami neznamená, že nechcete, aby se k vám někdo přidal. To, že si neřeknete o pomoc neznamená, že ji nepotřebujete. To, že jste samostatní neznamená, že jste sobci. Můžete být samostatní a přesto svou Cestu za společným Cílem sdílet s někým jiným. S někým, kdo má podobné tempo a o koho s v případě potřeby můžete opřít.

Žádné komentáře:

Okomentovat