čtvrtek 29. prosince 2016

O Společném směřování


Camino, stejně jako život, Vám přivádí do cesty různé souputníky. Až už s nimi jdete od začátku, potkáte na hodinu, na den nebo putujete až do konce. Na nějakou dobu máte stejný cíl a stejné tempo. I hodinové setkání na Vás může zanechat významnou stopu. Co však znamenalo hodně pro Vás, nemusí druhému vůbec zůstat v mysli. Nikoho nepotkáte jen tak, každé setkání má nějaký význam, třeba i jednostranný.
Význam cesty, ani hodnota Cíle však pro Vás nemusí být stejná, ač jste do něj došli společně. Poznáváte to postupně už na rozcestích, jak se Váš pohled na Cestu liší. Tušíte to z tempa, z jednotlivých zastavení i dílčích etap. Přesto stále máte dojem, že společná Cesta předurčuje shodné vnímání Cíle. Přesto stále sázíte na to, že když už jste společně vyšli a jdete, Váš přístup k Cestě a k Cíli je alespoň trochu podobný nebo ideálně stejný. Někdy to zjistíte už na Cestě, že směřujete jinak, jinam a jinudy a Vaše kroky se rozejdou. V horším případě Vás čeká v Cíli velké prozření.
Když vám život přivede do cesty někoho, s kým je Vaše tempo a směřování natolik podobné, že se rozhodnete jít společně, stáváte se silnějšími. Víte, že společnými silami budete snáze směřovat ke společnému cíli, že jednou bude táhnout ten a podruhé onen, že se jeden na druhého můžete spolehnout. To je podstata partnerství, životního i pracovního. Kráčet stejným směrem s tím, že jdete vedle sebe a pokud je jeden v něčem slabší, střídáte si pozici toho, kdo jde první.

Může se však stát, že se jednoho dne rozhlédnete a zjistíte, že ten člověk není za Vámi, vedle Vás ani před Vámi. Vaše cesty se rozdělily, nevíte kdy, nevíte kde. Každý z Vás už směřuje jinam, po jiné cestě, aniž byste kdy zaregistrovali rozcestí. Nicméně jste si tak vzdáleni, že na sebe musíte křičet, abyste se slyšeli. Čím víc na sebe křičíte, tím jste si vzdálenější.

A pak Vám dojde, že Vás to neskonale vyčerpává. Není cesty zpět, jen dopředu. Každý svou cestou.Jen tak se můžete stát znovu silnými, když se přestanete vzájemně vyčerpávat. Společná etapa Cesty je u konce. Nezbývá, než přiznat si to. Vlastní selhání na jednotlivých rozcestích, nepřizpůsobené tempo, neschopnost komunikace o důležitých i dílčích krocích, a pravděpodobně zcela odlišná představa Cíle i Cesty k němu.
Na Cestě poznáte člověka v tom pravém světle a sami sebe jakbysmet. Stačí k tomu pár dní. V životě vám to může trvat i několik let, než prozřete. Pokud chcete někoho poznat a ověřit si, zda dokážete jít za společným cílem podobným tempem, vydejte se na Cestu. Nemusí to být zrovna do Santiaga.
To, že s někým máte společný Cíl neznamená, že jdete stejnou Cestou. 
A společná Cesta ještě nemusí znamenat společný Cíl.

Žádné komentáře:

Okomentovat