čtvrtek 22. prosince 2016

O Strachu, Hranicích a Překážkách

Ty největší překážky si na cestu klademe sami. Svým strachem, očekáváním, obavami, leností. Největší překážkou pro to, abychom někam došli, je odkládání startu. Kolik z nás plánuje, kam vyrazí, respektive co udělá, až jednou...a následují výmluvy na nedostatek času, peněz, souputníků, odvahy. Až jednou není v kalendáři. A nikdy se ho nemusíme dočkat. Ve skutečnosti to není nedostatek něčeho, ale strach věnovat všechen čas nebo peníze cestě za svým cílem, strach jít sám a do neznáma.
Strach nás paralizuje a brání nám udělat krok vpřed. Dělá kopce v našich očích příkřejší, vzdálenosti delší a podmínky méně přívětivé. Každý krok, který uděláme, ho zmenšuje a dodává nám odvahu jít dál. Až jednou dojdeme příliš daleko na to, abychom se vrátili.
Nejhorší je začít, rozhodnout se, vyjít z domu. To je krok, který si budeme ze své Cesty kamkoli pamatovat jako ten stěžejní. První krok je ten, který překonává hranice naší pohodlnosti, komfortu a známého prostředí. Jen díky němu můžeme udělat kroky další.
Když nikdy nevyrazíme na Cestu za svým Cílem, nemůžeme ho dosáhnout.

Žádné komentáře:

Okomentovat